Zelí hlávkové, čínské

Popis

Zelí je nevýznamnější zeleninou z čeledi brukvovitých, vzniklo vyšlechtěním plané brukve zelné. Pěstuje se pro své listy, které sice neobsahují příliš energeticky bohatých látek, ale dodají našemu tělu mnohé vitaminy a minerální látky a mají velkou sytící schopnost. V Čechách je už od nepaměti oblíbenou potravinou, avšak konzumujeme ho především vařené. Daleko zdravější je čerstvé, třeba v salátu, protože v něm nejsou vařením znehodnoceny žádné látky.

Druhy zelí

• hlávkové
• pekingské
• čínské

Obsahové látky

• voda
• vitaminy C, kys. listová
• minerál draslík
• vláknina

Využití, indikace

Zelí obsahuje hodně draslíku a omezené množství sodíku (sodík zadržuje vodu v těle a zvyšuje tím krevní tlak), čímž se stává vhodnou zeleninou pro lidi trpící hypertenzí a ischemickou chorobou srdeční (infarkt). Navíc v něm nenajdeme téměř žádné tuky, takže je ideální při onemocnění aterosklerózou.

Vláknina působí jako mírné projímadlo a uvolňuje zácpu (laxativa). Protože pomáhá celkově upravit peristaltiku (pohyby) střev, působí konzumace zelí příznivě při zánětech střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, divertikulitida) a jako prevence proti rakovině tlustého střeva.

Konzumace zelí snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Vitamin C je velmi důležitý pro tvorbu pojivových tkání, a protože je ho v zelí velké množství, může jeho zařazení do jídelníčku podpořit hojení vyrážek, ran.

Je to jedna z nejméně kalorických potravin, a proto se používá při léčbě obezity a nadváhy. Přiměřené množství zeleniny (ideálně syrové ke každému pokrmu) působí proti překyselení organizmu.

Obsahuje látky s antioxidačním účinkem.

Kontraindikace, kdy je konzumace nevhodná

Nevýhodou časté konzumace brukvovité zeleniny je obsah tzv. strumigenů, které mohou způsobovat nedostatek jódu, a tím znemožňují jeho využití štítnou žlázou až snížená funkce štítné žlázy.

Zmiňována je opatrnost až nevhodnost u malých dětí. Může způsobovat nadýmání kojenců.

Nedoporučuje se kombinace s Bujarníkem.