Ředkev

Popis

Ředkev je nejstarší kulturní zelenina, ale je daleko méně známá než její mladší odrůda, ředkvička. Pěstujeme ji pro její stonkové hlízy (bulvy), které jsou v závislosti na druhu bílé, hnědé nebo černé. Její typickou štiplavou chuť jí dávají hořčičné oleje s obsahem síry, které obstarávají i mnohé léčivé účinky. Konzumujeme ji především čerstvou, můžeme z ní v případě potřeby i udělat šťávu.

Obsahové látky

• voda
• vitaminy C, kys. listová
• minerál draslík
• vláknina

Využití, indikace

Má antiseptický, antimikrobiální (působí proti mikroorganismům) účinek, takže může prospět například při zánětu nosohltanu, vedlejších dutin nosních, průdušek, rýmě. Dále mukolytický (sekretolytický) vliv.

Ředkev má diuretické účinky (podporuje tvorbu moči) a pomáhá tak při nemocech vylučovací soustavy, poruchách ledvin (zánět močových cest, močového měchýře, ledvin, močové kameny, málo moči).

Sirné látky obsažené v ředkvi podporují trávení a mají cholagogenní účinek. Hodí se tedy především při trávicích potížích a poruchách jater a žlučníku (zánět jater, zánět či městnání žluče, ztukovatění jater, zvětšení jater, cirhóza jater).

Přiměřené množství zeleniny (ideálně syrové ke každému pokrmu) působí proti překyselení organizmu, má antioxidační účinky.

Kontraindikace, kdy je konzumace nevhodná

Nevýhodou časté konzumace brukvovité zeleniny je obsah tzv. strumigenů, které mohou způsobovat nedostatek jódu, a tím znemožňují jeho využití štítnou žlázou až snížená funkce štítné žlázy.

Zmiňována je opatrnost až nevhodnost u malých dětí.

Nedoporučuje se kombinace s Rdesnem mnohokvětým.